Různobarevné hvězdy v souhvězdí Oriona

Hvězdy, to jsou ty bílé body na noční obloze. Jsou ale všechny opravdu bílé? V zimním souhvězdí Oriona můžeme i bez dalekohledu vidět dvojici hvězd, které se od sebe výrazně barevně odlišují. Které to jsou a proč má každá jinou barvu, takové je téma dnešního článku.

Sdílet tento článek:

Orion patří mezi nejvýraznější a nejsnáze rozpoznatelná souhvězdí noční oblohy. V zimních měsících ho najdeme hned po setmění na východě až jihu a poznáme ho velice snadno. Poznávacím znamením souhvězdí je takzvaný Orionův pás - trojice podobně jasných hvězd uspořádaných přibližně v přímce.

Souhvězdí Oriona

Souhvězdí Oriona
Zdroj: Stellarium, www.stellarium.org

Nás ale budou zajímat jiné hvězdy, a to Betelgeuse v levé horní a Rigel v pravé dolní části souhvězdí. Na první pohled uvidíme, že zatímco Rigel září jasně modrobílou barvou, Betelgeuse je zřetelně nažloutlá až oranžová.

Vysvětlíme si proč.

Barva hvězdy souvisí s její povrchovou teplotou. Závislost barvy na teplotě vidíte na následujícím obrázku:

Závislost barvy hvězdy na její povrchové teplotě

Závislost barvy hvězdy na její povrchové teplotě

Čím je hvězda chladnější, tím více se její barva blíží červenému odstínu. Naopak horké hvězdy jsou zbarvené bílomodře až modře. Což je trochu matoucí, protože my lidé jsme zvyklí vnímat barvy přesně opačně: načervenalé odstíny jako teplé a modrou jako studenou.

Mezi další hvězdy, u kterých si i pouhým okem všimneme načervenalého odstínu, patří například Aldebaran v souhvězdí Býka nebo Arcturus v souhvězdí Pastýře. A s pomocí dalekohledu můžeme pozorovat celou řadu dvojhvězd a vícenásobných hvězd, jejichž složky září různými barvami. O těch si řekneme v některém z příštích článků.

Upřesnění pod čarou - tak trochu větší hvězda

Betelgeuse i Rigel patří mezi velmi hmotné hvězdy. Rigel náleží do kategorie modrých obrů, Betelgeuse je červeným veleobrem a jedná se o jednu z největších známých hvězd vůbec.

Porovnání velikosti našeho Slunce s hvězdami Rigel a Betelgeuse

Porovnání velikosti našeho Slunce s hvězdami Rigel a Betelgeuse

Zatímco průměr našeho Slunce činí 1.5 miliónu kilometrů, Betelgeuse je přibližně tisíckrát větší. Kdyby se nacházela na místě našeho Slunce, pohltila by svým objemem celou vnitřní část sluneční soustavy - planety Merkur, Venuši, Zemi i Mars.

Takto hmotné hvězdy končí svůj život obřím vesmírným ohňostrojem - vybuchují jako supernovy. V případě Betelgeuse, která se nachází na samém konci svého hvězdného života, se tak stane v astronomicky velmi blízké době, v horizontu příštího miliónu let (ale může k tomu dojít klidně zítra).

Pro pozemského pozorovatele bude zánik Betelgeuse zajímavou podívanou. Hvězda nejprve mnohonásobně zvýší svou jasnost. Bude zářit více než Měsíc v úplňku a stane se tak po Slunci nejjasnějším objektem na obloze, viditelným bezpečně i za denního světla. Po několika týdnech až měsících začne pomalu slábnout, až nakonec přestane být pozorovatelná úplně. Souhvězdí Oriona tak přijde o jednu ze svých hvězd.