Jak daleko dohlédne neozbrojené oko?

Zapomeňte na Měsíc, na planety Sluneční soustavy, zapomeňte i na ostatní hvězdy, které na noční obloze vidíte. Naše oči totiž dohlédnou mnohem, mnohem dál. A nepotřebují k tomu žádný dalekohled.

Sdílet tento článek:

Nejdříve si ale musíme říci něco málo o vzdálenostech ve vesmíru. Všichni tak nějak tušíme, že vesmír je obrovský. Abychom se nezbláznili z velkého počtu nul (schválně, poznáte na první pohled, kolik je 9 460 500 000 000 km?), používáme při měření vesmírných vzdáleností jiné jednotky než tradiční pozemské metry a kilometry.

Nejznámější jednotkou je takzvaný světelný rok. Světlo se šíří rychlostí 300 tisíc kilometrů za vteřinu, my ho necháme letět celý rok, pak tuto vzdálenost změříme a dostaneme to velké číslo z předchozího odstavce. 9 biliónů 460 miliard 500 miliónů kilometrů, divoce zaokrouhleno.

Většina hvězd, které na noční obloze vidíme pouhým okem, se nachází ve vzdálenosti desítek až stovek světelných let. Jednou z těch nejvzdálenějších je například jasná hvězda Deneb v souhvězdí Labutě, kterou nejnovější měření umisťují do vzdálenosti 1500 – 3000 světelných let (přesněji to bohužel změřit neumíme). Tedy světlu, které každou vteřinu urazí 300 tisíc kilometrů, trvá 1500 – 3000 let, než k nám z Denebu doletí.

Ač se to zdá neuvěřitelné, naše oči dohlédnou ještě 1000x dále než je tato vzdálenost.

A co že tam uvidíme?

Nezřetelný mlhavý obláček. Řeknete si, to není nic moc. Možná ne, ale představte si, že tento obláček je ve skutečnosti hvězdný ostrov čítající bilión (tisíc miliard, případně milión miliónů) hvězd. Velká galaxie v souhvězdí Andromedy. Co do velikosti dvojnásobná v porovnání s naší Galaxií, Mléčnou dráhou.

Nachází se ve vzdálenosti 2.5 miliónů světelných let. Když se na tuto galaxii podíváme dnes, vidíme světlo, které se na cestu vydalo před dvěma a půl milióny let. Což bylo mimochodem v době, kdy se na Zemi poprvé začal objevovat člověk coby živočišný druh.

Zbývá si říct, jak galaxii na obloze najít. Budeme potřebovat poměrně tmavou oblohu, z města se galaxii nejspíš zahlédnout nepodaří. Andromeda jako souhvězdí není příliš výrazná, začneme proto v sousedním souhvězdí Kasiopey, která je naopak díky svému tvaru písmene W nepřehlédnutelná. Najdeme ji na severozápadní až severovýchodní obloze, podle toho, v jaké části roku a noci se díváme. V době psaní tohoto článku (říjen) je vidět celkem vysoko nad severovýchodem v první polovině noci.

Kasiopeu jsme tedy našli. Po spojnici dvou krajních hvězd se vydáme směrem „dolů“, kde narazíme na hvězdu Alamak, která již patří do souhvězdí Andromedy. Od Alamaku se přesuneme „doprava“ k podobně jasné hvězdě Mirach, od ní pak „nahoru“ k méně jasné bezejmenné hvězdě a nakonec o stejnou vzdálenost znovu „nahoru“. Tam se nachází náš cíl, mlhavý obláček, který je zároveň nejbližší velkou galaxií.

Mapa pro vyhledání Velké galaxie v Andromedě

Mapa pro vyhledání Velké galaxie v Andromedě
Zdroj: Stellarium, www.stellarium.org

Nezbývá než pogratulovat, právě vám do očí dopadlo světlo staré 2.5 miliónu let!

V příštím článku si povíme, jak daleko dohlédne oko ozbrojené naším dalekohledem.